Historie klobouckého školství a naší školy
Myslím si, že historii klobouckého školství by měl znát každý žák či student, aby věděl, na jakou tradici navazuje, aby si uvědomil, že i v Kloboukách je vzdělání vždy na prvním místě. Tuto www stránku jsem udělal hlavně pro Vás studenti, měla by se stát základem Vašeho vědění a pobytu na našich školách. Měly by Vám ukázat, že je nutné si Vážit nejen historie, ale i současnosti – nejen školního vybavení, které denně používáte, ale i práce učitelů, kteří mají nelehkou úlohu Vám vštípit znalosti, které budete posléze uplatňovat ve své budoucí kariéře. Již na škole dokažte, že bude úspěšná.
Historie klobouckého školství od počátků až po rok 1910
Na počátku 19.století byly v Kloboukách dvě národní školy obecné.
Katolická stála na Příhodě za katolickým kostelem. Po prodeji budovy Josefu Štefanovi roku 1805 dostala škola budovu vrchnostenského statku vedle zámku. Od roku 1853 byl vyučujícím učitelem na této škole Jan Friedrich.
Evangelická škola stála poblíž evangelického kostela a byla upravena z bývalé bednárny. Od roku 1852 zde vyučoval Pavel Rohan. Obě školy byly jednotřídní s vyučovacím jazykem českým, katolická škola s 226 žáky a evangelická čítala 144 žáků.
Na základě nových školských zákonů, jež nařizovaly mimo jiné sjednocení různých škol v téže obci, se i obě kloboucké školy spojily roku 1874 v jednu obecnou čtyřtřídní školu.
Pro výhodnou jižní polohu byla zvolena k opravě a budoucí výuce dosavadní škola katolická. Základní kámen byl slavnostně položen 5.září 1874 a již 18.října 1875 byla stavba předána stavitelem Karlem Firušem ze Židlochovic obecnímu zastupitelstvu k užívání.
Prvním klobouckým správcem školy se stal evangelický nadučitel Pavel Rohan. Vyučování ve společné obecné škole započalo 6.března 1876 ve třech třídách bez rozdílu náboženství. 335 žáků vyučovali tři učitelé – Pavel Rohan, Jan Friedrich a Karel Leder. Od příštího školního roku (ten byl zahájen již 21.srpna 1876 a ukončen 8.července 1877), s příchodem nového učitele Jana Klose, bylo vyučováno ve čtyřech třídách kloboucké obecné školy a jeden a půl dne týdně ve škole v Bohumilicích. V prosinci 1877 byl ve škole uvítán nový katecheta žáků evangelického vyznání, farář Ferdinand Císař.
V roce 1882 byl Pavlu Rohanovi za jeho mnohaleté, „prospěšné“ působení ve škole udělen titul „ředitel“.
Pavel Rohan se narodil roku 1828 v rodině evangelického učitele. Po studiích se stal učitelem a od roku 1852 učil na evangelické jednotřídce v Kloboukách. Byl to vesnický vševěd a všeuměl. Jako učitel uměl nejen dokázat vysvětlit, ale i zhotovit fyzikální přístroje a na nich výklad znázornit. Dokázal však stejně dobře opravit varhany nebo šicí stroj. Roku 1890 odešel na penzi, kde se i nadále věnoval zhotovování učebních pomůcek.
V témže roce, kdy byl učitel Pavel Rohan jmenován ředitelem školy, se ve školní kronice objevila zmínka o prvním fotografování třídních kolektivů s učiteli. Čtyři třídy obecné školy navštěvovalo 435 žáků.
Velkým přínosem pro práci učitelů bylo pravidelné vydávání Věstníku vládního pro školy obecné v Markrabství moravském, který poprvé vyšel roku 1883 a obsahoval říšské a zemské školské zákony, nařízení a výnosy. Stejně důležitým počinkem bylo o rok později založení Spolku učitelského c.k. soudního obvodu klobouckého, jehož předsedou se stal kloboucký učitel Antonín Novotný, který měl na utvoření tohoto spolku velkou zásluhu.
Úroveň kloboucké školy, zásluhou ředitele Rohana i všech učitelů, byla stále vyšší a měla blahodárný vliv a dopad i na život ve městečku. V roce 1885 bylo provedeno dobrovolné očkování žáků. O dva roky později se v kloboucké škole konala schůze spolku „Komenský“ za přítomnosti 19 členů a učitelů z Klobouk a okolí. Obšírný referát z tohoto jednání byl uveřejněn v příloze „Komenského“, ročník 1887. V témže roce byla v Hostěrádkách uspořádána za velké účasti celého okolí „schůze lidu“. Mimo jiné zde přednášel Alois Mrštík „o vychování v rodině“. Byla zde přijata rezoluce, vyslovující politování nad některými nedostatky národního školství a obsahující návrhy na jejich vylepšení.
Po odchodu dosavadního ředitele školy Pavla Rohana roku 1890 do penze byl jmenován novým správcem školy Ferdinand Jasný.
Ferdinand Jasný se narodil 9.9. 1852 v Kelči na Moravě. Vystudoval učitelský ústav v Olomouci. Jako učitel nastoupil na své první místo ve Velkém Újezdě, po třech letech přešel na školu do Šakvic, dva roky působil na jednotřídní škole v Bořeticích a do roku 1890 na dvoutřídce v Mělčanech. Poté byl přeřazen na obecnou školu v Kloboukách, kde byl správcem školy až do roku 1900.
V roce 1890 bylo provedeno sčítání lidu, podle něhož bylo v Kloboukách k 31.prosinci 1890 480 domů a 2319 obyvatel. K české obci se přihlásilo 2291 obyvatel, k německé 28 obyvatel.
Obecná škola je již od roku 1885 pětitřídní, přičemž čtvrtá a pátá je rozdělena na chlapce a dívky, v sedmi třídách se tedy učí 490 žáků.
V budově školy jsou však pouze čtyři učebny, zbývající tři třídy jsou mimo. Tento nedostatek tříd a především skutečnost, že Zemská školní rada vyhověla roku 1895 žádosti místní školní rady o zřízení měšťanské školy chlapecké v Kloboukách, způsobila, že v klobouckém školství došlo k důležité události – přístavbě školní budovy. Dosavadní, v roce 1875 opravená škola, již nevyhovovala potřebám ani po stránce prostorové, ani hygienické. Školní kronika k tomu uvádí:
„Zmíniti se také dlužno o tom, že při rozšiřování školy roku 1875 bylo pamatováno pouze jediné na stav učíren, který dnešním požadavkům, jak zdravotním, tak didakticko pedagogickému sice nevyhovuje, ale před 20 lety dosti slušným býti mohl.
…Poněvadž v budově školní pouze čtyři učírny jsou, najmuty ostatní tři učírny mimo školu, a to jedna učebna v tak zvané Koruně nad evangelickým kostelem blíž hřbitovů, dvě místnosti v zámku od velkostatkáře Duffka. Tyto tři učírny hodily by se snad k mnohému jinému, jen za školu nikdy.“
Přístavba byla zadána staviteli Františku Přikrylovi z Brna a ve velmi krátké době 5 měsíců (červen 1897 – říjen 1897) postavena. Na severní straně stávající školní budovy, na místě učitelova bytu a zahrádky, byly přistavěny v přízemí dvě učebny a tělocvična, v prvním patře mimo chodeb a záchodů tři učebny se sborovnou pro zamýšlenou měšťanskou školu. Na východní straně byl postaven v suterénu byt pro školníka, nad ním byt pro učitele a ve druhém patře, jediném v Kloboukách, učebna a dva kabinety. Částku 28 665 zl., kterou přístavba stála, si obec půjčila od Zemského fondu a Zemědělské banky na 4% úrok se splatností 40 let.
Výnosem ze 3.srpna 1897 povolila Zemská školní rada vyučování na měšťanské škole od počátku školního roku 1897/98. Zápis do školy byl proveden 30. a 31.srpna 1897 a přihlásilo se 52 žáků. Ředitelem a zatímním učitelem měšťanské školy byl jmenován Josef Úlehla, dále zde vyučovali učitelé obecní školy.
Josef Úlehla byl ředitelem měšťanské školy od září 1897 do ledna 1905. Narodil se 16.března 1852 v Podivíně. Po studiu na strážnickém gymnáziu a Slovanském gymnáziu v Brně nastoupil učitelskou dráhu. Působil na mnoha místech – např. ve Tvrdonicích, Vsetíně, Příboru, následovaly Klobouky, Jaroměřice, Strážnice, odkud odešel do důchodu.
Vyučovací předměty 1.třídy měšťanské školy byly počty, čeština, fyzika, němčina, dějepis a zeměpis, přírodopis, tělocvik, měřičství, zpěv, kreslení a krasopis. První závěrečné zkoušky se konaly veřejně 14.července za účasti rodičů, příznivců měšťanské školy, člena místní školní rady a obecního radního. Školní rok byl ukončen 15.7.1898 slavnostními bohoslužbami v obou kostelích a ve škole rozdáním ročních vysvědčení.
Během školního roku zakoupila místní školní rada mnoho pomůcek a knih, jimiž obohatila a zkvalitnila výuku ve všech předmětech.
Ve školním roce 1899-1999 došlo k důležité změně v klobouckém školství. V souvislosti s odchodem správce obecné školy, nadučitele Ferdinanda Jasného z Klobouk, nařídila okresní školní rada, aby byla škola obecná postavena pod společnou správu se školou měšťanskou a jejím ředitelem zůstal Josef Úlehla. Ve škole obecné se v tomto roce učilo 352 žáků v 6 třídách a měšťanská škola měla 3 třídy s 93 žáky. Roku 1901 rozhodla c.k. školní rada, že se bude na obecných školách, spojených se školou měšťanskou, vyučovat v 6.třídě také německé psaní, pokud se ve škole vyučuje němčina.
V srpnu 1902 rezignoval na svoji funkci předsedy školní rady dr. Drbal a jeho nástupcem se stal velkostatkář Josef Duffek. Z kronik vyplývá, že místní školní rada nebyla příliš nakloněna zájmům školy a ředitel Josef Úlehla, byť byl místopředsedou místní školní rady, neměl lehkou úlohu při prosazování požadavků na opravy nebo úpravy školní budovy. To byl zřejmě také jeden důvod, proč na vlastní žádost odešel 20.ledna 1905 na dívčí měšťanskou školu v Jaroměřicích. Jeho dočasným nástupcem do konce školního roku se stal učitel Viktor Brettschneider.
V září 1905 nastoupil nový ředitel měšťanské a obecné školy v Kloboukách Josef Bartoň. V tomto roce vyšel ministerským nařízením definitivní řád školní a vyučovací pro školy obecné a měšťanské. V listopadu byl vydán zákon o národnostním rozdělení školních úřadů.
Josef Bartoň se narodil 13. Srpna 1865 ve Sloupnici u Litomyšle. Učitelský ústav vystudoval v Hradci Králové, kde také složil zkoušky způsobilosti z I.odboru pro měšťanské školy a z jazyka německého. Učitelskou dráhu nastoupil v Borkovanech, kde působil 2 roky, následovaly školy v Rakvicích, Ivančicích, Brně – Králově Poli a od roku 1905 se stal ředitelem měšťanské a obecné školy v Kloboukách. Zasloužil se o vydání několika metodik, psal do různých učitelských časopisů, přednášel pro učitele, podával znalecké posudky k úřednímu schvalování učebnic. Jeho učitelská činnost byla dvakrát pochvalně uznána c.k. Zemskou školní radou.
Podrobný zápis ve školní kronice z roku 1905/1906 dává možnost nahlédnout do života školy na počátku 20.století:
Počátkem školního roku zasedala místní školní rada, která přijala návrhy na zakoupení potřeb pro školu a předběžný rozpočet na rok 1906. Čtyřikrát v roce obdrželi žáci školní zprávy, žáci měšťanské školy dvakrát a mimo to dostali půlroční a roční vysvědčení. Na měšťanské škole chlapecké v Kloboukách se vzdělávali žáci z 19 obcí, pro něž byla zřízena ve škole žákovská čítárna, aby byli zaměstnáni v době poledního volna.
Na 13 poradách předložili učitelé vypracované návrhy osnov pro měšťanskou školu a to z měřičství, přírodopisu, jazyka německého a fyziky. Byly prováděny vzájemné hospitace u ředitele a členů sboru. Uskutečnila se první beseda s rodiči žáků III.třídy měšťanské školy o jejich budoucím povolání. V následujících letech byly tyto besedy s rodiči pořádány pravidelně.
Do c.k. okresní školní rady byl zvolen kloboucký učitel Emanuel Havelka. Bohatá učitelská knihovna čítala 576 čísel, žákovská knihovna na obecné byla rozdělena do šesti tříd a obsahovala 143 svazků. Knihovna měšťanské školy měla 40 svazků. Během školního roku „vizitoval“ školu c.k. okresní školdozorce Čeněk Vorel z Králova Pole, první inspekci měšťanské školy vykonal pan c.k. zemský školdozorce Antonín Krondl s výsledky uspokojivými, „místy i lepšími“. Aby se škola přiblížila životu, bylo vykonáno 13 vycházek a jedna cesta 1.třídy měšťanské školy do Brna. Mimo to žáci pracovali ve státním vinohradě a školce, sbírali kukly běláska obecného a bourovce prsténčitého, jak se o tom pochvalně zmiňují hustopečské Slovanské listy.
Poprvé byl školní rok ukončen 30.června, dle školního řádu se poprvé prázdniny prodloužily na 2 měsíce. Ale již o rok později začal školní rok až 15.září 1908 a ukončen byl 15.července 1909.
Nové změny v místní školní radě nastaly roku 1907, kdy se její dosavadní předseda Josef Duffek vzdal své funkce a novým předsedou byl zvolen rolník Josef Rožnovský. Za školu obecnou byl členem jmenován učitel Martin Huták a Bohumír Preiniger za měšťanku.
Školním lékařem byl ustanoven dr. František Hortvík, zdejší obvodní lékař, který začal vést podrobnější zprávy o zdravotním stavu dětí a informoval o tom školu i rodiče. V Paedagogických Rozhledech roku 1909 uveřejnil svoji práci „1.třída obecné školy v Kloboukách u Brna, ročník 1906-7“.
Ve stejném školním roce byla s velkým úspěchem sehrána v sále U Štefana hra se zpěvy „Narození Páně“. Dalším kulturním počinem pro klobouckou veřejnost byla slavnost, uspořádaná v červenci 1908 na náměstí, kde 30 děvčat pod vedením učitelky Marie Kožíškové zatančilo v krojích národní tance a žáci měšťanské školy zacvičili na bradlech a koni.
Každé prázdniny byl ve škole prováděn úklid, malování a nové nátěry.
Po smrti předsedy školní rady Josefa Rožnovského roku 1909, byl ustanoven novým předsedou dr. František Hortvík, školní lékař.
Historie klobouckého školství v letech 1910 – 1937
V září 1910 odešel z Klobouk dosavadní ředitel Josef Bartoň do Husovic a celý rok školu řídil odborný učitel Emanuel Havelka, až do příchodu nového ředitele Viktora Brettschneidera v září 1911 z Blanska. Na základě rozhodnutíí zemského moravského výboru podalo ředitelství žádost místní školní radě, aby mohla být zapsána do chlapecké měšťanské školy i děvčata. V roce 1911 nastoupilo na tuto školu 20 dívek.
Válečná léta zasáhla a poznamenala také život ve škole. Pět mužů z učitelského sboru muselo narukovat do války na samém začátku, další během vojny. Jeden z nich – odborný učitel měšťanské školy v Kloboukách Jan Koukal padl roku 1916 v Polsku.
Bylo velmi složité sestavovat stále se měnící rozvrhy a rozdělení předmětů. Na konci prvního válečného roku učilo na obou klobouckých školách celkem 8 učitelů a stejné to bylo po celou dobu války. Vyučování bylo narušováno také nepřítomností starších žáků, kteří dostali úlevu, aby mohli zastoupit v hospodářství narukované otce a bratry. Konalo se stále velké množství sbírek – šatstvo pro vojáky, peníze pro nemocnice, vdovy a sirotky, sbíral se válečný kov. Učitelé sepisovali stavy zásob obilí a hospodářských plodin, pořádali pro obyvatele přednášky s válečnou tématikou, účastnili se s odrostlejšími žáky polních prací. 18.dubna 1917 při „stromkové slavnosti“, uspořádané na počest začátku panování císaře Karla I., žáci školy zasadili U Větřáku pamětní lípy.
S narůstajícími válečnými roky narůstal nedostatek, drahota a bída, zvláště – jak uvádí školní kronika – mezi učiteli. Tato nespokojenost s hmotnými poměry vyústila v manifestaci učitelů v Hustopečích v červenci roku 1918.
Dne 28.října 1918 byla ředitelství školy doručena zpráva, že byl utvořen samostatný československý stát. Vzhledem k tomu, že v důsledku chřipkové epidemie se v tu dobu nevyučovalo, oslavila škola tento historický okamžik 4.listopadu slavnostním shromážděním žáků a učitelů v tělocvičně. Poprvé byla zazpívána československá hymna.
Dle ustanovení ministerstva školství a osvěty měl začít první den prvního školního roku v samostatném Československu 1.září 1919. Ale pro opoždění polních prací se ještě tento rok zahajoval až 15.září a ukončen byl již 30.června 1920. Pro všechny následující roky byl ustanoven začátek školního roku na 1.září a ukončení 30.června.
17. a 18.února 1921 provedli učitelé nařízené sčítání lidu. V Kloboukách bylo napočítáno 2 315 obyvatel, z toho 1066 mužů a 1249 žen. Klobouky měly 511 domů, z nichž 6 bylo neobydleno. Z dospělých osob neumí číst ani psát 10 lidí.
Pro nedostatek učeben ve škole bylo třeba pronajmout třídu v evangelické soukromé škole, počínaje rokem 1921-22.
16.října 1922 bylo zahájeno vyučování v nově otevřené pokračovací živnostenské škole, které byly propůjčeny místnosti ve školní budově.
25.června 1923 se zúčastnili žáci odhalení pomníku padlých ve světové válce, který postavili před školní budovou invalidé. Částku 20 000 Kč získali sbírkou po obci, výtěžkem ze dvou představení a příspěvkem 5 000 Kč od obce.
K větší opravě bylo nutno přikročit o prázdninách roku 1922. Tělocvična byla přestavěna na kreslírnu a technický kabinet a původní kreslírna byla přeměněna na učebnu pro další pobočku měšťanské školy. Při těchto pracích byly objeveny prohnilé trámy dvorního traktu nové budovy, proto byly po celé délce přízemní chodby podchyceny. K jejich opravě došlo až o prázdninách roku 1930, kdy byly vyměněny a chodby překlenuty betonovými deskami.
Během školního roku byly konány při různých příležitostech slavnosti: výročí úmrtí a narození J.A. Komenského, Dětský den, výročí založení samostatného státu 28.října, výročí narození presidenta, 1.květen, uctění památky 500.výročí úmrtí J. Žižky apod.
Obohacením výuky bylo zakoupení skioptikonu, s jehož pomocí se mohly pouštět světelné obrazy. Byl používán při přednáškách pro žáky. První zmínka o použití filmu a kinopředstavení je ve školní kronice o tři roky později, v roce 1925, v souvislosti s přednáškou Červeného kříže o nemocech a zdravotních opatřeních s předvedením zdravotního filmu. V témže roce byla pro žáky sehrána tři kinopředstavení. Poslech zvukového filmu je zaznamenán až v roce 1932, kdy žáci zhlédli film Nepochopení a Perníková chaloupka.
Ředitel V. Brettschneider informoval roku 1925 místní školní radu o nedostatku učebních prostor pro výuku a tato se rozhodla a „jednomyslně se usnesla postaviti pro obecnou školu novou budovu“, k čemuž ovšem nikdy nedošlo. Na popud ředitele školy byl založen podpůrný fond pro onemocnělé žáky a žákyně obecné a měšťanské školy, z něhož byly vypláceny peníze na úhradu léčení chudých žáků. Od roku 1923 začal v zimním období polévkový ústav Okresní péče o mládež denně rozdělovat přespolním dětem a dětem nezaměstnaných rodičů polévky. Z rozhodnutí ředitelství školy byly také do každé třídy zakoupeny džbány a sklenice na pitnou vodu pro žáky. Velkostatkář Josef Duffek daroval škole pozemek u školy na hřiště.
Na počátku roku 1926 se kloboucké obecní zastupitelstvo usneslo postoupit školní zahradu, nacházející se před školní budovou, zemskému výboru, který zde nechal i přes nesouhlas učitelů postavit zimní hospodářskou školu. Náhradní zahradu škola obdržela od místní školní rady až v květnu 1933 v areálu zámku. V tomto školním roce 1926-27 se poprvé slavil společně 1.květen a Svátek matek.
V den 10.výročí vyhlášení samostatnosti Československa byla slavnostně odhalena, za velké účasti dětí i dospělých, na zámecké budově deska, připomínající pobyt presidenta Masaryka v Kloboukách. Slavnost řídil ředitel školy a starosta obce. Současně vyšel k tomuto výročí vlastivědný sborník Hustopečsko, na kterém se podíleli také svými příspěvky kloboučtí učitelé.
V nově postavené budově odborné hospodářské školy bylo zemským výborem povoleno využívat kuchyni pro výuku vaření. Vybavení kuchyně obstarala měšťanská škola.
V říjnu 1930 se ustanovilo při škole rodičovské sdružení, které na svých plenárních schůzích informovalo rodiče o počtech dětí, pedagogických zařízeních, žákovských potřebách. Na třídních besídkách děti předváděly rodičům své znalosti a dovednosti.
Pro velký nedostatek místností a velký počet dětí ve škole bylo ve školním roce 1932-33 vyučováno v 5 budovách: v hlavní školní budově, zámecké budově, zemské hospodářské škole (školní kuchyně) a sokolovně (tělocvična).
Na základě usnesení obecního zastupitelstva byl při měšťanské škole zřízen od roku 1933 jednoroční učební kurz jako 4.třída měšťanské školy.
Problémy s nedostatkem místností obec vyřešila zakoupením zámecké budovy roku 1932 za 450 000 Kč a upravením 1.poschodí pro školní potřeby, čímž škola získala prostorné, světlé a suché místnosti.
V prosinci 1934 se s klobouckou školou rozloučil a po 22 letém působení odešel na zasloužený odpočinek do Brna ředitel Viktor Brettschneider. Ve školní kronice je na něj vděčně a s úctou vzpomínáno jako na člověka svědomitého, pracovitého, oddaného škole, který měl velkou zásluhu na rozšíření měšťanské školy a zkvalitnění výuky. Doslova psáno: „O školu se staral více než o své zájmy hmotné.“ Byl jedním z budovatelů klobouckého muzea a dozorčí rady Občanské záložny. Rozloučit se s ním přišli kloboučtí občané, učitelé okresu, zástupci samosprávy a spolků, okresní hejtman i okresní inspektor Osvald Baráček.
Správou školy a zatímním ředitelem byl ustanoven odborný učitel Václav Boček. 28.října 1935 byl za přítomnosti školní mládeže a učitelů slavnostně otevřen Okresní dětský domov v Kloboukách. Projev přednesl předseda Učitelské jednoty Josef Huták. Ve stejném roce je v kronice zapsána tragická událost, která hluboce zapůsobila na obyvatele celého kraje – tragédie dětí z Rakvic, při níž se 30 z nich utopilo na školním výletě.
Příští léta jsou již poznamenaná obavou z blížící se války, „chaosem myšlenek, velkými třídními rozpory a strachem z války“. Tak charakterizoval tuto dobu ředitel školy na zahajovací poradě 1.září 1936. Politická situace měla vliv i na školní práci. Učitelé byli pověřeni úkolem zaměřit se na brannou výchovu, školili se ve Výboru civilní a protiletecké obrany a v sanitárních kurzech. Žáci uspořádali národní sbírku na obranu státu, jejíž výtěžek 1253 Kč byl poslán do Prahy.
V den pohřbu prvního presidenta T.G. Masaryka 21.září 1937 se ve školách neučilo. Ve smutečně vyzdobeném vestibulu obecního úřadu stála u bysty presidenta čestná stráž legionářů, TJ Sokol, TJ Orel, Sboru dobrovolných hasičů, Selské jízdy a bezpečnostní stráž. V oknech byly instalovány rozhlasové přijímače, aby lidé mohli po celý den sledovat pohřební obřady.
Historie klobouckého školství v letech 1937 – 1957
Školní rok 1938/39 začal slavnostním shromážděním a hymnou. Od 27.září do 10.října byla škola pro žáky uzavřena a zabrána vojskem. Také několik členů učitelského sboru bylo povoláno do vojenské služby. Mnoho učebnic a knih z učitelské i žákovské knihovny muselo být vyřazeno nebo opraveno. Výnosem zemské školní rady ze dne 19.září 1938 byla oddělena správa obecné školy od školy měšťanské. Zatímním ředitelem měšťanské školy byl ustanoven Jaroslav Holásek, dosavadní ředitel v Charvátské Nové Vsi, a správcem obecné školy Josef Huták. Místní školní rada měla 14 členů, jejím předsedou byl lékárník Vladimír Volek. Obě školy zastupovalo 6 učitelů.
V posledním předválečném roku navštěvovalo „měšťanku“ 306 žáků. Za přispění Okresní péče o mládež a Dorostu Čs. Červeného kříže byla provedena generální prohlídka chrupu všech žáků školy, jejíž náklad činil 6825 Kč, děti z této částky uhradily 5412 Kč. Řediteli školy se podařilo získat rozhlasové zařízení pro budovu školy.
Zásahy a úpravy v učebnicích pokračovaly i v dalším školním roce. Byly vydány nové učební osnovy, v nichž byla vynechána dějepisná látka. Byla vypuštěna občanská nauka a nahrazena výukou německého jazyka. Veřejné budovy, tedy i školy, musely být označeny dvojjazyčně, na prvním místě německy. Byla vydána také nová nařízení, týkající se úpravy znaku, vlajek, chování žáků apod. Od 15.3.1939 byl utvořen Protektorát Čechy a Morava.
Od ledna 1941 musela obecná škola opustit místnosti v zámecké budově a přesídlit do hlavní školní budovy. Aby se vyřešila situace s nedostatkem místností, muselo se přistoupit k vyučování na směny. Celodenní vyučování bylo nahrazeno polodenním a to tak, že čtyři dny v týdnu se na měšťanské škole vyučovalo jen dopoledne a dva dny zase jen odpoledne. Práce učitelů byla stále těžší. Všichni pedagogičtí pracovníci museli předložit doklady, aby se zjistilo, zda nemají židovský původ. Povinně museli začít navštěvovat kurzy německého jazyka, z něhož skládali zkoušky, aby mohli dále vyučovat. Němčina byla hlavním předmětem, kterému se věnovalo 6 hodin týdně a který jako jeden z mála měl svoji učebnici. Ostatní učebnice, mapy a obrazy musely být nařízením zapečetěny ve skříni. Třídní knihy s českým textem byly nahrazeny knihami dvojjazyčnými.
Měšťanská škola se podle vládního nařízení ze dne 14.srpna 1941 stává školou hlavní a zároveň výběrovou. Může být přijato pouze 30-40% žáků ze 4. postupného ročníku.
Tento školní rok 1941/42 patří ve vzpomínkách učitelů a žáků kloboucké školy k nejpohnutějším. 10.března 1942 byli gestapem odvlečeni učitelé František Pacák, Jaroslav Kux a Ludvík Wolf do Kounicových kolejí v Brně, kde byli několik měsíců vyslýcháni a mučeni a 9. a 10.června 1942, v době tzv. „heydrichiády“ popraveni.
Vánoční a uhelné prázdniny v tomto školním roce trvaly až do 21.března, kdy bylo z důvodů úspory vytápění zahájeno omezené vyučování ve čtyřech místnostech. V bývalých místnostech obecního úřadu byla zřízena školní kuchyně a jídelna. Ve škole byla zavedena protiletecká obrana jako povinné vyučování s praktickým výcvikem žáků. Pro učitele byly zavedeny jedenkrát měsíčně pracovní dny za přítomnosti školního inspektora s povinností podávání písemného hlášení. Jejich práci ztěžovaly také další mimoškolní povinnosti, při nichž museli vypomáhat na berních a obecních úřadech, organizovat sběr odpadových surovin, bylin a kaštanů a práci žáků na velkostatku při sklizni hrachu.
5.dubna 1945 bylo zastaveno vyučování pro blížící se frontu. Ve školní budově byl zřízen polní lazaret, po jehož odchodu 16.června byla nutná oprava zničeného školního zařízení a úklid všech místností. Vyučování bylo slavnostně zahájeno ve vyzdobené sokolovně 25.června 1945.
Školní rok 1945/46 byl pro učitele i žáky rokem náročným na práci a organizaci, ale zato svobodným a radostným. Na měšťanskou školu nastoupilo v tomto prvním poválečném roce 293 žáků a vyučovalo se ve třídách II.a, II.b, III.a, III.b, IV.a, IV.b, a dvou kurzech. Začalo se vyučovat podle osnov z roku 1932 až do doby, kdy byly vydány nové prozatímní učební osnovy. Nově zavedenými předměty byla politická výchova a ruština, jejíchž kurzů se zúčastňovali téměř všichni učitelé. Všichni členové učitelského sboru se přihlásili ke členství v ROH (Radě odborového hnutí).
Byly pořádány sběry odpadových surovin, léčivých rostlin a peněžité sbírky na podporu pozůstalých a sirotků po popravených a padlých ve válce. Po šesti letech se opět slavilo výročí 28.října, poprvé VŘSR (Velká říjnová socialistická revoluce), výročí narození J.V. Stalina a V.I. Lenina, 17.listopadu bylo vzpomenuto výročí uzavření vysokých škol, 1.výročí povstání v Praze dne 4.května a 9.května Den vítězství, bylo vzpomenuto výročí lidické tragédie a „báňsko-bystrického“ povstání. Opět se do školy vrátily, byť na krátkou dobu, oslavy T.G. Masaryka, E. Beneše, J.A. Komenského.
V tomto školním roce byl ustanoven ve škole Dorost Československého červeného kříže, kam se přihlásili všichni žáci. Od poloviny března 1946 zahájila Okresní péče o mládež stravovací akci, při níž byla dětem denně podávána svačina. Také americký Červený kříž dodal pro žáky potraviny, hygienické a školní potřeby.
Od října 1945 byl jmenován okresním školním inspektorem JUDr. František Holešovský, do jehož rukou složili slib členové místní a újezdní školní rady se zvoleným předsedou Janem Odstrčilem, evangelickým katechetou.
V březnu 1947 bylo na škole ustanoveno Rodičovské sdružení, jehož prvním předsedou byl zvolen Ladislav Vašulka.
Důležitým momentem pro československé školství bylo uzákonění vládního návrhu o základní úpravě jednotného školství 21.dubna 1948. Podle něj nastupuje na místo měšťanské školy jednotná škola střední, která bude povinná pro všechny žáky 6.-9. školního roku.
Únor 1948 ovlivnil na mnoho dalších roků také čs. školství. Jak uvádí kloboucká školní kronika z roku 1948, „učitelé se ve všech předmětech snažili nalézt takový způsob práce, aby přispěli pokud možno nejvíce k výchově nového člověka lidově demokratického státu. Tak např. poznávali žáci při návštěvě vzorného zemědělce práci našeho rolníka, do školy si pozvali předsedu MNV, který je seznámil s hospodářským plánem, rozpisem kontingentů, s působností místních národních výborů apod. a na četné dotazy žáků ochotně odpovídal. Žáci sledovali na diagramech vyvěšených na školních chodbách plnění kontingentů, nejlepším rolníkům zaslali děkovné dopisy“.
Ve škole se utvořily doučovací skupiny a první tři zájmové kroužky – zahrádkářský, stolařský a šachový. Oslavy a výročí vzpomínané v tomto školním roce mohou být ukázkou školního roku socialistické školy: vzpomínek úmrtí J.Fučíka, výročí osvobození Bulharska, Den míru, výročí bojů o Duklu, Týden vzorného výkupu obilí, 28.říjen – vznik Československé republiky, Dny československo-sovětského přátelství, výročí narození J.V. Stalina, výročí VŘSR, narozeniny K.Gottwalda, všeodborový sjezd, Den vzorné práce, výročí úmrtí V.I. Lenina, výročí vzniku Rudé armády, únorové události, výročí narození T.G. Masaryka, Týden mezinárodní solidarity mládeže, Týden Wolkrův, výročí narození V.I. Lenina, májové oslavy 1.května, Den vítězství, Svátek matek, Radostné dny mládeže. Vzhledem k úzké spolupráci se závodem Drukov v Kloboukách byly větší oslavy, stejně jako zahájení a ukončení školního roku, pořádány v sále tohoto závodu.
V říjnu 1949 bylo ustanoveno Sdružení rodičů a přátel školy, které na svých schůzích organizovalo pro rodiče přednášky o volbě povolání, o výchově v rodině podle Makarenkovy teorie, o významu hornických povolání apod.
Současně byla utvořena žákovská organizace školy, která pořádala brigádnické směny na úpravu veřejných prostranství, přednášky pro žáky, hledací dny mandelinky bramborové, sběr odpadového materiálu, spolupůsobila při všech oslavách školy. První zmínka o pionýrské organizaci je ve školní kronice v souvislosti s oslavou 30 let KSČ, na kterou pionýři připravili program a 30 chlapců složilo slib. Na počátku školního roku 1951/52 měla Pionýrská organizace 4 oddíly se 101 žáky.
Roku 1951 ukončilo V.třídu střední školy 68 žáků a 48 z nich se podrobilo závěrečným zkouškám za přítomnosti zástupců MNV, masových organizací a občanů z Klobouk. Učitelům se podařilo, díky stálému styku s rodiči, návštěvám v rodinách a pohovorům splnit předepsanou kvótu přihlášených žáků do hornictví a hutnictví.
Novinkou ve výuce bylo zavedení žákovských knížek od února 1951.
Čtvrtletní plány učiva všech ročníků byly poprvé na kloboucké střední škole zavedeny ve školním roce 1952-53. Odvozovaly se z celoročního plánu školy, který vypracoval ředitel na začátku školního roku. V tomto školním roce nastala také změna ve vedení školy. Dosavadní ředitel Jaroslav Holásek odešel po čtrnácti letech působení na kloboucké škole na vlastní žádost do výslužby. Novým ředitelem byl od září 1952 ustanoven Emil Šulc, ředitel národní školy v Šitbořicích, a od roku 1953 byl jeho zástupcem zvolen Jaroslav Baláš.
Emil Šulc pocházel z východních Čech. Vystudoval učitelský ústav v Levicích na Slovensku, kde v roce 1927 maturoval. 16 let působil na okrese Místek na Ostravsku a od roku 1943 na Hustopečsku (Těšany, Strachotín, Rakvice, Šitbořice, kde byl ředitelem národní školy). V roce 1952 nastoupil na Základní školu v Kloboukách jako ředitel.
Roku 1953 bylo odhlasováno sněmovnou ČSR vydání nového školského zákona, který zavedl pronikavou úpravu dosavadního školství – vytvořil osmileté a jedenáctileté školy. Tímto nařízením byla sloučena národní škola se střední v jednu osmiletou střední školu, jejímž ředitelem byl ustanoven Emil Šulc. Osmiletku navštěvuje 437 žáků z Klobouk, Kašnice, Martinic, Krumvíře a Bohumilic. V lednu 1954 byla při osmileté škole zřízena pro děti zaměstnaných matek družina mládeže, jejíž první vychovatelkou byla učitelka Anna Kuličková. Počet žáků byl omezen na 40, všichni se stravují v jídelně mateřské školy a k pobytu jim byla přidělena učebna na místním národním výboře, v níž se dopoledne vyučovalo.
Sloučením národní a střední školy nastaly problémy s nedostatkem prostor a místností. Problém prohloubilo ještě rozhodnutí ONV, aby se v dosavadních třídách bočního zámeckého křídla přestalo učit. Jako náhradu těchto nevhodných vlhkých místností poskytl MNV dvě místnosti v prvním patře zámecké budovy. Další problémy způsobila výpověď hospodářské školy ze školní kuchyně. Také v družině mládeže vznikly těžkosti s umístěním dětí, když byla vyhoštěna z budovy zámku, kde na jejím místě bylo zřízeno veterinární středisko. Byla jí vyčleněna učebna v přízemí hlavní budovy, kde z tohoto důvodu bylo vyučování jen v dopoledních hodinách. Až roku 1960 se uvolnil byt po školníkovi a družina tak získala dvě vlastní místnosti.
Náboženství bylo uzákoněno jako nepovinný předmět od 2. do 7. třídy s povinností rodičů své dítě do tohoto vyučování písemně přihlásit. Byla uskutečňována opatření ke snižování počtu dětí, navštěvujících náboženství. Učitelé, kteří absolvovali aktivy ateistické výchovy, je uplatňovali na škole, byly vedeny statistiky žáků přihlášených do náboženství, s jejich rodiči se vedly pohovory za účelem odhlášení dětí z tohoto předmětu.
V roce 1957 se poprvé zavedlo studium dialektického materialismu pro učitele, které bylo řízeno Okresním výborem Komunistické strany Československa. Byly provedeny pohovory s učiteli o jejich vztahu k náboženské ideologii a jejich názoru na ni. Z těchto důvodů byla v tomto roce ze služby propuštěna Marie Volková a Drahomíra Kněžíková. O rok později učitel František Skulínek odešel ze školství na „vlastní žádost“.
Historie klobouckého školství v letech 1957 – 1991
K podstatným změnám v kloboucké škole došlo ve školním roce 1960-61. Byly to změny především prostorové a kádrové. Věčný problém s nedostatkem školních místností, který se se stoupajícími nároky na výuku zvyšoval, se podařilo částečně vyřešit po zrušení družstevní obchodní učňovské školy, která byla umístěna v křídle zámecké budovy. Po těžké domluvě se zástupci MNV, kdy se situace vyhrotila natolik, že ředitel školy Emil Šulc byl přeložen na ZDŠ Šakvice, došlo nakonec k dohodě. Škola získala všechny místnosti ve dvorním traktu zámku po zrušené učňovské škole a postoupila MNV třídy v hlavní zámecké budově. Tím také odpadlo nouzové řešení vyučování na směny. Škola získala kromě učeben, kabinetu a fotokomory, především kuchyni s prostornou jídelnou a umývárnou, takže žáci měli možnost se stravovat ve vlastním školním zařízení (dosud se obědvalo v mateřské škole). Ke stravování se přihlásilo 140 žáků.
15.prosince 1960 byl vydán školský zákon o přestavbě školství, podle něhož se zřizují základní devítileté školy s pobočkou v přiřazených malých obcích, kde budou 1. a 5.ročníky.
Další důležitou novinkou ve školství v tomto roce bylo usnesení vlády o poskytování všech učebnic a školních pomůcek pro žáky zdarma. Na kloboucké škole představovaly částku 140 000 Kč.
Ukázkou školního života na počátku šedesátých let by mohl být výčet akcí a událostí během celého školního roku 1960-61, jak jsou zaznamenány ve školní kronice.
Podle nových osnov v 6.třídách byla zavedena občanská nauka, jejímž úkolem je posílit politickou a mravní výchovu mládeže. Všichni učitelé navštěvují stranické školení, při ZDŠ v Kloboukách, kde v kroužku marx.leninismu individuálně studují dialektický materialismus. Ve prospěch JZD odpracovali žáci 10 912 hodin, pro Bohumilice 1 200 hodin a pro Krumvíř 304 hodin. Brigádnické hodiny byly konány ve vyučování a zameškáno tak 21 dnů. Dílenské práce se vyučují v nově pořízené dílně, která byla zřízena v přízemí školy z učebny. Z celkového počtu 442 žáků neprospělo 6 dětí. Před zahájením školního roku navštěvuje dvojice učitelů rodiny, kde by byl předpoklad, že nebudou posílat děti do náboženství. Bylo navštíveno 67 rodin. Do náboženství se přihlásilo jen 82 katolíků a 30 evangelíků, což je 35,2%. Náboženství se vyučuje po skončeném vyučování v 5 skupinách a evangelické ve 2 skupinách. Místní dentista již dvakrát v tomto roce prohlédl chrup všem dětem a vady opravil. Děti jsou pravidelně lékařsky prohlíženy a očkovány. Na naší škole pracuje 14 oddílů Pionýrské organizace, ve kterých je organizováno 333 pionýrů, což je 93,3%. Pionýři vyplnili svým programem všechny školní i mimoškolní slavnosti (Výročí VŘSR, Děda Mráz, MDŽ). Plán práce byl zaměřen k oslavám 40.výročí založení KSČ.
V září 1961 nastoupil na školu nový ředitel Eduard Odstrčil.
Eduard Odstrčil se narodil 6.12. 1922. V roce 1942 byl totálně nasazen do Německa, později do Francie, kde se také zúčastnil bojů o osvobození Paříže, za což byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a obdržel Čsl. vojenskou pamětní medaili. Po osvobození Paříže se přihlásil do Československé zahraniční armády v Londýně. Po ukončení války a návratu do Čech studoval Pedagogickou fakultu v Brně a roku 1949 nastoupil do školy v pohraničním Jindřichově, následovala škola ve Strážku na Českomoravské vrchovině a od roku 1955 ve Velkých Pavlovicích. Zde také dálkově vystudoval Vysokou pedagogickou školu v Olomouci pro II.stupeň. Jako ředitel kloboucké základní devítileté školy působil až do 21.3. 1972, kdy náhle zemřel. Jeho nástupcem se stal Jaroslav Baláš.
V květnu 1966 navštívil školu v Kloboukách ministr školství dr.Jiří Hájek s doprovodem okresních a krajských činitelů v souvislosti s havarijním stavem budovy. V červnu téhož roku ze stejného důvodu navštívil školu generál Ludvík Svoboda jako člen školské a kulturní komise Národního shromáždění.
O dva roky později – v březnu 1968 – bylo započato s výstavbou nové školy. Stavba byla zadána Pozemním stavbám Gottwaldov, stavební správě Hodonín s termínem dokončení 1.9.1971. Tento termín nebyl dodržen a škola byla dostavěna a slavnostně otevřena 2.9.1973. Zahájení výuky v nové školní budově se zúčastnili zástupci ministerstva školství, Jihomoravského krajského národního výboru, okresního a městského národního výboru a kloboučtí občané.
„Po přestřižení pásky a projevech si všichni s velkým zájmem prohlédli novou školu s 18 prostornými třídami, společenskou místností, odbornými učebnami chemie a fyziky, přírodopisu, kovodílnou a dřevodílnou, 8 kabinety a jednou sborovnou. Chloubou nové školy je velká tělocvična a plavecký bazén, který byl dán do provozu v květnu roku 1974. Pro mimoškolní činnost jsou ve škole dvě místnosti školní družiny a dvě pionýrské klubovny. Pro žáky a pracovníky školy, kteří mají zájem o stravování, je přímo ve škole moderně vybavená kuchyně s prostornou jídelnou. Celá škola je vybavena novým nábytkem.“
Školní rok 1973-74 provázela řada změn týkajících se prostředí, personálu a výuky. Byl ustanoven nový školní obvod: Klobouky, Kašnice, Borkovany, Morkůvky, Krumvíř, Bohumilice, Boleradice, Martinice a Velké Hostěrádky.
S tím souvisel i zvýšený počet žáků, navštěvujících klobouckou školu. V tomto roce činil 492. Ředitelem školy byl jmenován Jiří Pešek, který přešel na zdejší školu z Vranovic, kde působil ve stejné funkci.
Jiří Pešek se narodil 14.12.1940 v Brně. Zde také vystudoval střední i vysokou školu – pedagogickou fakultu MU. Jako učitel působil na Svitavsku. Od roku 1970 vykonával funkci ředitele ZŠ ve Vranovicích a od roku 1973 na ZŠ v Kloboukách u Brna.
Zástupkyní ředitele se stala Lydie Vodáková, a od roku 1979, kdy odešla do důchodu, převzal tuto funkci Miroslav Patloka.
Plány práce školy byly každoročně vypracovávány na základě závěrů sjezdů KSČ, doplněné o dokumenty ze zasedání ÚV KSČ, případně motivované jinými politickými výročími. Z nich vycházely plány metodických zařízení. Značná pozornost byla věnována politické výchově v mimoškolní oblasti – a to v klubu Internacionální družby, který měl ve školním roce 1973-74 95 členů. Klub organizoval návštěvy sovětských soudruhů, dopisování s dětmi především Charkova, přípravu programů na oslavy politických výročí, poznávání historie KSČ.
Pionýrská organizace SSM měla v tomto školním roce 214 pionýrů a 43 jisker. Byli zapojeni do práce v různých zájmových kroužcích a soutěžích.
Především to byl Puškinův památník – soutěž o znalostech sovětských filmů, Běh Mladé fronty, recitační soutěž O zlatou růži, Za mír, Za vlast, Za socialismus, V zemi, kde zítra znamená již včera, V našem JZD, Děti, mír a umění, Sovětský film očima dětí a mládeže a mnoho dalších soutěží, motivovaných různými výročími.
Byla vybudována Síň bojových a revolučních tradic školy z jedné klubovny pro pionýry, později přebudována a přemístěna do velké společenské místnosti.
Všichni učitelé byli organizováni v Revolučním odborovém hnutí a zařazeni do různých forem stranického školení pro nestraníky, do Ideově politického vzdělávání učitelů (IPVU), s každoročními závěrečnými zkouškami a pohovory.
Sdružení rodičů a přátel školy – SRPŠ mělo ve svém výboru 19 členů, pořádalo během školního roku pravidelné plenární schůze, schůze výboru a třídní schůzky rodičů. Prvořadým úkolem vedení školy bylo politické zaktivizování rodičů, zejména výboru a třídních důvěrníků.
Ve školním roce 1975-76 byla navázána družba se Základní školou Trnava-Modranka, která spočívala v každoročním setkávání žáků 3.tříd na společně skládaném pionýrském slibu a vzájemné návštěvě učitelů obou škol při oslavě Dne učitelů. Tato tradice se postupně stala povinností pro obě školy až do roku 1990, kdy ji revoluční změny ukončily.
V roce 1985 byl škole propůjčen titul „Základní škola Vítězného února“, byla odhalena deska stejného znění na budově školy, uzavřena nová patronátní smlouva s jednotkou Lidových milicí závodu ČSD Brno, vše za účasti náměstka ministra školství Dr.Karla Čepičky, Ing.Miroslava Nováka, náčelníka hlavního štábu LM ÚV KSČ a dalších funkcionářů z odboru školství a KSČ.
Ukázkou plnění hlavních úkolů socialistické školy v těchto letech může být citace ze školní kroniky roku 1985: „Prohlubování komunistické výchovy v duchu marxismu-leninismu, na principech socialistické pedagogiky uplatňovat komplexní přístup k výchově a vzdělávání, trvale prosazovat vysokou ideovost a odbornost, kvalitu a efektivnost vých. vzdělávacího procesu a jeho výsledků.“
Světonázorová ateistická výchova patří na ZŠ k prioritním úkolům pedagogických pracovníků školy. Důkladně jsou využívány metodické listy OPS k vysvětlování základů vzniku života a celkový materialistický pohled na svět. Účinně přispívala i názorná agitace. V 1.-4.ročníku navštívilo 6 tříd planetárium v Brně, ateistický kroužek se scházel jedenkrát za 14 dní, navštívil rovněž planetárium v brně a ve Ždánicích. Ve vlastní výuce, v rámci kontrolní činnosti bylo využíváno světonázorových prvků v 67,2% kontrolovaných hodin. Světonázorová výchova byla i předmětem jednání pedagogické rady, pléna SRPŠ a třídních schůzek rodičů. Cílem bylo přesvědčit rodiče o nevhodnosti rozdílné výchovy školy a rodiny.
K převratným změnám nejen ve státě, ale samozřejmě i v klobouckém školství došlo v souvislosti s datem 17.listopadu 1989. Na základní škole vzniklo Občanské fórum, v demokratických tajných volbách byl zvolen nový výbor odborové organizace, ZO KSČ ukončila svoji činnost ve škole a přešla do městské organizace. Mimořádná pedagogická rada na počátku roku 1990 odsouhlasila okamžité zrušení Síně bojových a revolučních tradic a její využití pro potřebnější účel, zrušení patronátní smlouvy s Lidovými milicemi, zrušení čestného názvu „Základní škola Vítězného února“ a okamžité odstranění desky s tímto nápisem, otázky rehabilitace učitelů, kteří museli v době normalizace v 60. a 70.letech odejít ze školy. Na základě výsledku tajných voleb všech pracovníků školy a posléze potvrzením výsledků těchto voleb odborem školství v Břeclavi se stal ředitelem školy dr.Zdeněk Bobek, jeho zástupcem Miroslav Patloka.
Zdeněk Bobek se narodil 14.10.1949 v Brumovicích. Po ukončení SVVŠ v Hodoníně (gymnázium) vystudoval přírodovědeckou fakultu Univerzity J.E. Purkyně v Brně (nynější Masarykova univerzita) učitelský obor matematika-fyzika. Ihned po ukončení studia začal od 1.9.1972 učit na Základní devítileté škole v Kloboukách u Brna a zde působí dodnes.
Také v oblasti výuky nastaly změny. Byly zrušeny učebnice a klasifikace žáků z občanské nauky v 6.-8.třídách a dějepisu v 8.třídě v tomto školním roce. V následujícím školním roce se po dohodě s rodiči přestal vyučovat ruský jazyk a byla zavedena výuka cizích jazyků – němčiny a angličtiny. V Borkovanech byla opět zřízena malotřídka pro žáky 1.-4.ročníku a žáci 5.-8.ročníku přestoupili do školy v Těšanech.
Na základě podkladů ze školy došlo k rehabilitaci učitelů, kteří byli v uplynulém období poškozeni anebo museli ze školství odejít. Jednalo se celkem o 13 učitelů, z nichž 6 se tohoto odškodnění nedožilo a byli rehabilitováni „in memoriam“. Jitka Svobodová a Jana Pavlásková, které byly donuceny zanechat práce ve školství v roce 1975, se vrátily ke své profesi učitelky.
Historie klobouckého školství od roku 1991 po současnost
Ve školním roce 1991-92 byla po devíti letech osmileté školní docházky otevřena opět devátá třída. V tomto roce došlo také ke změně ve vedení školy. Dosavadní zástupce ředitele školy pan Miroslav Patloka odešel do důchodu a jeho nástupcem se stal dr.Božetěch Kaňa.
V červnu 1991 byla zahájena rekonstrukce plaveckého bazénu a jemu příslušejících místností. Šatny a sprchy byly po osmnáctiletém provozu v havarijním stavu především proto, že došlo k prolomení základů mezi příčkami a následnému promáčknutí kanalizace. Proto bylo nutno položit kanalizaci novou, vybudovat nové základy pod nové šatny a sprchy s novou vodovodní a elektrickou instalací. Mimo vany vlastního bazénu byla položena ve všech místnostech nová dlažba a provedeny obkladačské práce. Rekonstrukce byla dokončena 23.března 1992 a náklad činil 1 605 000 Kč.
Toto však nebyla jediná finančně náročná oprava školy. Bylo třeba řešit každoroční problémy se zajišťováním tuhých paliv na vytápění tak velkého objektu. Proto bylo přistoupeno k rekonstrukci kotelny s přechodem na plynové kotle. Celková částka na tuto akci představovala 1 450 000 Kč. Dále bylo nutno opravit vzduchotechniku školní kuchyně, která po dobu provozu školy, tedy 19 let, vůbec nefungovala. Pro žáky se zřídil ve vestibulu školy prodejní kiosek, kde si mohou o přestávce zakoupit svačinu. Do školy byly zakoupeny počítače s tiskárnou a kopírovací stroj, bez nichž se dnes práci nedovedeme ani představit. Všechny tyto finančně nákladné investice mohly být uskutečněny díky pochopení a přispění Městského úřadu v Kloboukách a především starosty Ing.Koubka.
Také školní rok 1992-93 byl co do změn ve školství bohatý. Zásadní změnou byla realizace právní subjektivity naší školy k 1.4.1993 jako první na okrese Břeclav. V praxi to znamenalo, že zaměstnavatelem pracovníků ve škole již nebyl školský úřad, jak tomu bylo doposud, ale přímo Základní škola Klobouky. Dotace na provoz školy, učebnice a mzdy byly přidělovány přímo na školu, hospodaření s nimi se stalo věcí jen školy a zřizovatele – Městského úřadu v Kloboukách. Kontrolní činnost zůstala nadále doménou České školní inspekce.
S realizací právní subjektivity přešel pod správu školy tábor dětí v Hornicích u Jemnice a v rámci mimoškolní činnosti byl zřízen od září 1993 Školní klub.
Další převratnou myšlenkou a později realizovanou skutečností bylo zřízení víceletého gymnázia přímo v Kloboukách, čímž se úroveň klobouckého školství velmi povznesla. V dubnu 1993 ministerstvo školství kladně vyřídilo žádost města Klobouky o zařazení gymnázia do sítě škol a od 1.září 1993 zde začala výuka pro talentované žáky z klobouk a okolí, kteří ukončili 5.ročník základní školy a úspěšně složili přijímací zkoušky. Ředitelem byl jmenován dr.Božetěch Kaňa, dosavadní zástupce ředitele základní školy. Zástupcem ředitele ZŠ byl jmenován Mgr.Zdeněk Kachnáč.
Zpočátku využívalo gymnázium prostory základní školy, ale s přibývajícími třídami opět vyvstal problém nedostačujícího počtu místností v budově. Jak už tomu bylo v minulosti kloboucké školy jednou, bylo nutno uvažovat o přístavbě. Městské zastupitelstvo k ní dalo souhlas a v listopadu 1994 byla zadána projektová dokumentace Pozemním stavbám Zlín. Projekt řešil přístavbu jednoho patra se šesti třídami, změnu střešních plášťů celé školy na sedlové (z dosavadní rovné školy), využití půdního prostoru pro 2 speciální třídy, 6 kabinetů a dva byty pro učitele, vybudování výtahu a opravu fasády celé budovy. Na základě výběrového řízení převzalo stavbu Železniční stavitelství Brno, divize Olomouc, které v květnu zahájilo přípravné práce. Školní rok byl z těchto důvodů ukončen 21.června a tímto dnem byly zahájeny vlastní stavební práce. Kolaudace přístavby proběhla po odstranění všech závad v březnu 1996 a okamžitě byly zadány další dvě velké akce – oprava chodníků kolem celé školy a vybavení přístavby. Hlavní schodiště bylo obloženo žulovými deskami, na chodníky byla zvolena červená zámková dlažba. 25.dubna 1996 byla škola připravena k slavnostnímu otevření za přítomnosti ministra školství Ing.Ivana Pilipa a zástupců Okresního úřadu a Školského úřadu v Břeclavi, starostů okolních obcí a spousty klobouckých občanů.
Celkové náklady na celou rekonstrukci činily 24 450 000 Kč. Je třeba uvést, že město Klobouky u Brna všechno financovalo samo, bez státních příspěvků, díky tomu, že si vzalo 20 milionů Kč úvěr, za něž ručilo svými nemovitostmi. Pouze na vnitřní vybavení nových prostor obdržela škola 320 000 Kč od Školského úřadu v Břeclavi.
Po dobudování celého komplexu žáci obou škol mohou využívat 26 kmenových učeben, z toho 16 pro základní školu a 8 pro gymnázium, 2 učebny pro předměty fyzika a chemie, pracovnu pro práci s laboratorními vahami, 2 učebny pro výuku jazyků, počítačovou učebnu se 14 počítači PC zapojenými v síti Novel, učebnu pro výuku psaní strojem s 15 elektrickými psacími stroji, učebnu pro hudební výchovu, učebnu pro praktickou výuku rodinné výchovy – vaření, šití el.šicími stroji, učebnu pro výuku technických prací v oboru kovo-dřevo, stupňovitou učebnu s kapacitou 70 míst s videookruhem, čtecí kamerou a 6 monitory s možností promítat na obrazovku i snímky z mikroskopu, tělocvičnu a bazén, školní jídelnu, družinu a další místnosti patřící provozu školy. Škola patří k nejmodernějším v širokém okolí co do vybavenosti i vzhledu.
Píšeme-li historii klobouckého školství, musíme zaznamenat i mimoškolní činnost, která je nedílnou součástí školy, především její výchovné složky.
Již v minulém století – jak kroniky zaznamenaly – nebylo učitelům lhostejné, jak žáci tráví svůj volný čas. Podle tehdejších možností byly především pro dojíždějící žáky zřizovány čítárny. S rozvojem školství se vyvíjely a rozšiřovaly možnosti žáků trávit svůj volný čas účelně a zajímavě. Velký pokrok v tomto směru znamenalo zřízení družiny mládeže na kloboucké škole v roce 1954, později přejmenované na školní družinu. Až do roku 1973 měla družina mládeže jedno oddělení, které navštěvovalo v průměru 40 žáků z 1.-5.třídy. S otevřením nové školní budovy se zvětšila i kapacita školní družiny a byla otevřena dvě oddělení se 70 žáky 1.-4.třídy. Možnost umístit děti v odpoledních hodinách do tohoto zařízení využívali rodiče z klobouk i okolních obcí, odkud děti do školy dojížděly a dojíždějí. Žáci zde jednak odpočívají po dopolední výuce, hrají si, malují, čtou, poslouchají četbu či jinak relaxují, jednak se zábavnou formou zapojují do různých činností, jako je výtvarná, sportovní, pracovní a podobně. Všechny děti, které navštěvují školní družinu, se stravují ve školní jídelně. Možnost stravovat se využívají přibližně 3 všech žáků školy.
První zmínka o žákovské organizaci je ve školní kronice z roku 1949. Pod názvem Pionýrská organizace se poprvé objevila roku 1951, kdy měla 4 oddíly se 101 žáky. Postupem doby se rozrůstala a začala se stávat masově politickou dětskou organizací, v níž byli organizováni téměř všichni žáci školy. V 1.třídě skládali žáci slib jisker a ve 3.třídě pionýrský. Pionýři byli rozděleni do oddílů, většinou tvořených třídním kolektivem. Pravidelné oddílové schůzky poskytovaly dětem více čí méně kvalitní program, podle schopností a zodpovědnosti oddílových vedoucích. Kromě toho měly děti možnost dalšího vyžití v zájmových kroužcích. Mimo tuto zájmovou činnost se pionýrská skupina podílela také na přípravě různých politických akcí. Příkladem může být rok 1979 – rok 30.výročí založení pionýrské organizace, kdy se uskutečnily akce: štafeta, branný závod ve spolupráci s patronátní jednotkou LM, karneval, slavnostní skupinové shromáždění, slib jisker, přijetí zástupců pionýrské skupiny stranickými a státními orgány, sportovní odpoledne, vyhodnocení zasloužilých vedoucích PO, filmová představení, účast na celookresních oslavách a slib pionýrů společně se ZDŠ Trnava-Modranka v Brně v Juranově domě.
Vyvrcholením pionýrského roku bylo každoroční čtrnáctidenní soustředění na letním pionýrském táboře. Za dobu trvání pionýrské skupiny při ZŠ v Kloboukách pionýrské tábory vystřídaly tři stanoviště. První tábor byl budován poblíž Jemnice na Znojemsku u rybníka Hlubočák, od roku 1980 se tři roky tábor stavěl ve Vlkově u Velké Bíteše a posledním stanovištěm pro letní tábor dětí kloboucké školy byly Hornice u Jemnice, kde se od roku 1983 mělo možnost každé prázdniny rekreovat 80 dětí v jednom turnusu. Pionýrská organizace na kloboucké škole zanikla po roce 1989.
Ve školním roce 1979-80 byl v Kloboukách otevřen v budově bývalé lékárny na nynější Mrštíkově ulici Dům pionýrů a mládeže, později Dům dětí a mládeže. Zde se soustředily všechny zájmové kroužky, včetně péče o letní pionýrský tábor v Hornici. Zde byla vybudována srubová budova ve tvaru písmene L, v níž se nachází jídelna, kuchyně, sklad ke kuchyni, ošetřovna a izolační pokoje, sklad na materiál a místnost pro využití ke hrám v případě nepříznivého počasí. Tábor byl postaven na celou dobu letních prázdnin a pronajímán.
V roce 1991 byla budova bývalé lékárny navrácena v restituci původnímu majiteli panu Volkovi a Dům dětí a mládeže se přestěhoval do prostor kulturního střediska v zámecké ulici. O dva roky později, v souvislosti se získáním právní subjektivity, byla tato instituce převedena pod správu školy jako Školní klub.
Během prázdnin 1993 zde byly provedeny větší stavební úpravy, které připravily dětem vhodnější a kulturnější prostředí pro jejich činnost. Ta spočívala v zabezpečení zájmových kroužků, jednorázových akcí, jakými byly soutěže, diskotéky pro děti, koncerty a programy pro různé slavnostní příležitosti, besedy, zájezdy do divadla, výstavy dětských prací, zábavné hry, sportovní přebory a pobyty dětí ve Školním klubu v době volna.
Od roku 1994 začal Školní klub vydávat školní časopis Klobouček, který zpočátku vycházel samostatně, později jako příloha klobouckého občasníku Větrný mlýn.
Se zrušením činnosti Domu dětí v Kloboukách přešla do správy školy také táborová základna v Hornicích u Jemnice. Stejně jako dříve byl tábor každoročně zprovozněn a využíván pro školní výlety žáků naší školy i škol jiných. V době hlavních prázdnin byly na táboře celkem 4 čtrnáctidenní turnusy, z nichž škola obsazovala první a ostatní pronajímala.
Neméně důležitou složkou mimoškolní činnosti je Klub malých debrujárů, který vznikl v roce 1994 s příchodem paní učitelky dr.Věry Bdinkové na klobouckou školu. Na pravidelných schůzkách si děti nenáročnými pokusy s jednoduchými pomůckami objasňují různé přírodní zákonitosti. V roce 1995 uspořádali debrujáři v Kloboukách celostátní soutěž s názvem „Expedice Les Chapeaux“ za účasti prezidenta Mezinárodní asociace debrujárů Francouze Pascala Desjours, prezidenta Asociace debrujárů ČR Mgr.Petra Zapletala a kosmonauta Ing.Vladimíra Remka. Blíže o této akci informoval časopis Za školou a regionální Nový život. Každoročně reprezentují debrujáři klobouckou školu na Dnech muzeí v Praze, v televizním pořadu Ciferník vystupovali dvakrát a zúčastnili se 1.evropské výstavy Mládež, věda a technika ESE 96 v Praze.
V roce 1996 uspořádali pro své členy a další žáky naší školy pětidenní výlet do Paříže s částečnou dotací Asociace klubu malých debrujárů.
Historie školství je bohatá, její vývoj šel ruku v ruce s vývojem lidské společnosti. Odrážely se v ní všechny změny a události. Kloboucká škola patřila díky kvalitním učitelům, kteří zde působili, k nejlepším v regionu. Dokázala ve své historii realizovat smělé myšlenky, které vysoko povznesly úroveň klobouckého školství. Ať už to bylo před 100 lety otevření měšťanské školy – jedné z prvních na okrese, nebo získání právní subjektivity – vůbec první na okrese, či zřízení víceletého gymnázia. Snad i budoucí pokolení bude moci připsat do této historie stránky, za něž se nebude muset stydět.
Pro potřeby vydání Almanachu Základní školy Klobouky u Brna, vydaného ke 100.výročí otevření měšťanské školy v kloboukách u Brna, v roce 1997 zpracovala podle školních kronik Dana Bobková a pro potřeby prezentace na Internetu Mgr.Hájek Viktor